HLAVNÍ

HISTORIE

PARTNERSKÉ ŠKOLY

NOROVÉ V ČECHÁCH

ČEŠI V NORSKU

 

2006

 

V tomto roce nám nebývale přálo počasí. Celý týden teplo a modrá obloha, ale pozor - to vše jen kvůli nám! Po nezvykle dlouhém studeném jaru se spoustou sněhu se razantně oteplilo jen tři dny před naším příjezdem, a první kapky deště, zato však ve velkém množství a s doprovodem hromů a blesků, jsme mohli vidět doslova v okamžiku, kdy náš zpáteční trajekt zvedl kotvu (tedy kdyby ji měl ve skutečnosti ho jenom odvázali). Zmíněný  trajekt byl asi jedinou skvrnou na kráse ti, kteří nestihli nakoupit dárky v Porsgrunnu nebo ve Rjukanu a spoléhali na duty free shop na trajektu, ke svému rozhořčení zjistili, že tam vedou jen alkohol, cigarety a kosmetiku... Dokonce ani uzeného lososa neměli!

 

Soutěž

 

Letos poprvé byla vyhlášena soutěž o nejlepší postřeh z Norska, a to hned ve dvou kategoriích fotografické a literární. (Dlužno podotknout, že fotografická kategorie byla několikanásobně početněji obsazena než literární, a jen jeden student našel sílu účastnit se obou...). Zde jsou tři nejlepší práce v každé kategorii:

 

FOTOGRAFICKÁ  KATEGORIE

 

1. místo: Labuť

Kristýna Patrasová, 7.O

 

2. místo: Czech

Kateřina Jirkovská, 7.O

 
3. místo: Západ
Nina Hrůzová, 3.B
 

LITERÁRNÍ  KATEGORIE

 
1. místo: Snídaně s Norem

„Nudíte se??? Kupte si medvídka mývala!!!“

„Máte ráno hlad, ale držíte štíhlou linii??? Snídejte s Norem!!!“

   Takový Nor toho moc nenapovídá. V některých situacích to vadí. V některých zase přijde vhod. Například když ráno vstanete, jdete se nasnídat, abyste nabrali síly na výlet. Nor si naproti vám sedne a zvesela si vezme toust, namaže si na něj sardelovou pastu, přihodí kolečko salámu a sýr, a asi z nějakého jejich zvyku to vše korunuje jahodovou marmeládou a rozmačkaným vařeným vajíčkem. A vy tam tak sedíte a koukáte na něj jak papká a zjišťujete, že vás hlad nějak přešel a spokojíte se s čerstvým pomerančovým džusem. A proto potom s nadšením uvítáte, když nasnídaný Nor odejde ke svému počítači hrát hru a vy se můžete konečně v klidu nasnídat. Prostě s některými lidmi snídat je o zdraví.

Jan Horský, 3.A
 
2. místo: Norská pohádka

Za lesy krušnohorskými, hranicemi německými, dánskými a mořem Severním se rozkládá svět Norský, kde žilo v malém městě Porsgrunnu několik desítek tisíc lidí. Vlastně to byly 4 desítky. A město ani tak malé nebylo, jelikož oproti Kadani je každé velkoměstem. A k těmto lidem přijela jednoho krásného dne na návštěvu česká výprava třiceti studentů. Mezi nimi také Lada, která v Norsku nikdy před tím nebyla, a tak se těšila, až za silného větru, neustálého deště a veliké zimy bude stát na břehu totálně ledového moře a pozorovat všemožně barevné řasy.

Jenže osud tomu chtěl a vše se stalo úplně jinak.

Od prvního rána slunce pražilo „ostošest“ a nebe bylo bez mráčků. Lada se ráno probudila a šla se projít svým přechodným bydlištěm – vilou. Pomalu chodila sem a tam po vyhřátých kamenech. Cože? Kde se tu najednou vzaly kameny? Byly přece vyskládané po celé podlaze. Bylo v nich zabudované topení, prostě hotový ráj pro nohy! Celý dům byl vybavený stylově a Ladě dodával dokonalý pocit zázemí a pohodlí, ale věřte, nebylo to jen tím domem, ale hlavně lidmi, kteří v něm žili.

Stála tu teď před dveřmi do ledničky a zkoumala, jak se otevírají. Klika nešla ani dolů, ani nahoru, nikam. Po chvíli zápolení ale přišla na to, že se musí otočit o 45 stupňů nahoru! Dveře povolily, vyšla z nich pára a „Alenka v říši divů“ vstoupila do místnosti, které říkali lednička. Ta vypadala jako špajz, několik dřevěných poliček pod sebou, jen s tím rozdílem, že byla dokonale chlazená. Nasnídala se a spokojeně si stále prohlížela svůj nový domov.

A nespala jen v jediné posteli. Ne, že by u hostitelů střídala ložnice, ale podívala se také na ostrov. Jomfruland mu dali název. Byl úplně poslední, na který se dalo z přístavu dostat, na širém moři už jich víc vidět nebylo. Ostrov byl lemovaný písčitými a kamenitými plážemi a uprostřed se rozprostíraly lesy s nepřeberným množstvím kytek, stromů a živočichů.

Přeprava v Norsku nebyla jen po vodě trajektem či lodí, ale také autem po souši. V každé pohádce se jezdí v kočáře taženým koňmi. A v Toyotě, která byla ustájená v garáži před domem, bylo koní dost. A tak by si mohl kdekdo myslet, že se bude jezdit po městě jako o život, ale naštěstí jsme v pohádce a nadpřirozené síly tu mají vliv na všechno. (Ve skutečnosti to však nedovolovaly vozovky. Měly pravidelně po sto metrech vyvýšené přechody, jež plnily funkci zpomalovacího prahu. Takže než se kočár stihl rozjet, zase musel brzdit, aby si nezničil svůj podvozek. Tak to má být.) Zlé piráty (silnic) nemusí chytat žádní strážci zákona, ale doplatí na svou rychlost zbytečnými výdaji za opravu vozidla.

Norsko je opravdu pohádkové a to nejen pro ty, co pohádkám věří. Okouzlí každého svou přírodou, mořem a čistotou. Je prostě takovým malým rájem na zemi...

Lada Adamečková, 3.B
 
3. místo: Norsko

Norsko... Když toto slovo přednesu před svými přáteli, vybaví se všem sníh, zima a nic jiného. Ale po doplutí k břehům norským bylo vše naopak. Slunce hřálo a teplota vysoká. Sluneční paprsky se ztrácely mezi lesy. Mezi krásnou krajinou, kterou se Norsko pyšní. Ujeli jsme snad dvacet kilometrů a neviděli jsme téměř nic jiného než lesy. Asi proto mají v Norsku levnou elektřinu. Neb když jsem pobýval u svého Nora, ani jednou mne nenapomenuli za to, že jsem nechal někde rozsvíceno. A to jsem nechával téměř pořád a všude.

Takže co říci k Norsku jako takovém. Skvělí lidé, krásná krajina, vysoká životní úroveň, vše drahé a jak se zdá, s krádežemi si tam nikdo hlavu neláme. Totiž když jedete okolo školy vidíte tam desítky kol volně položených. Fascinující. Vidět něco takové u nás! A i když nebylo vše dokonalé v Norsku, udělalo to na mne veliký dojem.  Ono totiž se mi odtamtud vůbec, ale vůbec nechtělo.

Daniel Kyška, 6.O
 

HLAVNÍ

HISTORIE

PARTNERSKÉ ŠKOLY

NOROVÉ V ČECHÁCH

ČEŠI V NORSKU

aktualizováno: 18.9.2006

Gymnázium Kadaň

napište autorovi